Další konec semestru a výlet do Madungy

Poslední měsíc školy se pro nás docela táhl. Nevím, zda se mi to jen zdálo, nebo děti opravdu celý listopad strávily ve škole. Samozřejmě, čtvrtá třída se musela řádně připravit na mezinárodní srovnávací testy – ale být ve škole od půl osmé do čtyř a po tříhodinové pauze na úklid a na večeři se tam zase vrátit? Podle mě trochu přehnané. Alespoň že ty výsledky stály za to a naše děti se ukázaly být nejbystřejšími v celém distriktu. Na úrovni regionu pak ukořistily bronzovou medaili a v celostátním srovnání zaujaly 267. místo z téměř 17 tisíc škol, jsou bobánci šikovní;-) Pro nás období testů znamenalo více volného času, které jsme využili na výletování po okolí, tedy alespoň do té doby, než jsem si vyhodila kolena a byla tak nucena strávit 14 dní připoutaná na lůžku – ještě, že ti kluci nás mají tak rádi a přišli mě několikrát rozradostnit květinami, hrou na ukulele a pouhou přítomností (za což později, jak jsme se dozvěděli, sklidili výprask).

Takhle nám tedy skončil další semestr a dětičky se rozutekly domů. Už po pár dnech se nám po nich tak moc stýskalo, že jsme se alespoň za dvěma dívčinami na jejich pozvání vydali. Doprovod nám dělala navíc Judith, se kterou bylo o zábavu postaráno a my se ocitli ve vesnici Madunga. I když tahle vesnička leží jen pár kilometrů od Dongobeshe, liší se obrovským množstvím stromů a lesů, které nám tu tak chybí. 

Holky nás vzaly po okolí, ukázaly strmý svah, připomínající asijská pole, kam lidé chodí pro vodu a přemluvily k přespání u nich doma. Já spala u Leonie (nemyslete, že bych měla vlastní postel) v mikro místnosti za jejich krámkem a Anky s Judith se ujala Naomi, která je zavedla do jejich slaměného příbytku bez oken.

Na druhý den se k nám přidal ještě Michal a my se společně vydali k „začarovanému jezírku“. Uvnitř totiž žije strašlivý had, který každého, kdo se přiblíží, zhltne jako malinu. Samozřejmě, že jsme to chtěli ozkoušet na vlastní kůži. Netrvalo nám ale dlouho, abychom zjistili pravý význam pověsti. Jezírko je totiž obklopené močály, kam není zrovna složité zapadnout a skutečně zmizet beze stop. 

Had nás tedy nesežral a my se mohli vrátit domů živí a zdraví a spřádat plány na zbývající čtyři týdny prázdnin.

Pár fotek z Madungy je možno shlédnout ve fotogalerii, nebo zde. 

Denda