African wedding

21.10.2015 12:41

V minulém příspěvku nazvaném „Africká láska“ (odkaz zde) jsem lehce zmínila jak „komplikované“ tu je najít si životního partnera a proto není divu, že se tu odehrává jedna svatba za druhou. Není příliš složité se o konání svateb dozvědět, jelikož vám každou chvíli někdo přinese psaní s žádostí o finanční podporu plánovaného dne D. Nezáleží na tom, zda jste se s nevěstou, či ženichem někdy potkali a tak se stává, že přispíváte vzdáleným sestřenicím, strýčkům a tetičkám z desátého kolene nějakého učitele. Přispívají ale většinou téměř všichni z učitelského sboru a tudíž by bylo nevhodné ukazovat bílé tváře ve světle skrblíků. Koneckonců příspěvek 2000 TSH (v přepočtu asi 25 Kč), který se většinou vybírá, nás nezabije. Pro ty, které známe, přispíváme o něco víc - cca 5000-10 000 TSH, tedy okolo 100 Kč.

Jak vlastně taková svatba probíhá? Jelikož jsme líní jezdit daleko, počkali jsme si, až se nějaká bude konat přímo v Dongobeshi. Jednalo se o svatbu Elizabeth a  Dea, jednoho z našich učitelů, kterému táhne ke čtyřiceti a rozhodl se proto oženit. Svou ženu si vyhlédl zhruba před měsícem (do té doby se neznali) a hned začali plánovat svatbu.

Svatba samotná se konala nejprve v místním kostele. Pro ty, kteří stejně jako já do kostela moc často nezavítají, to byl zajímavý zážitek, který mě ale utvrdil v tom, že svatbu v kostele bych nechtěla. Nejsem si jistá, jestli obřad bavil alespoň oddávajícího kněze. Svatebčané i všichni jejich hosté se totiž podle výrazů ve tváři bavili asi jako na pohřbu a za celý obřad se mi podařilo zachytit jen jediný úsměv na tvářích svatebčanů. 

Došlo k výměně prstýnků, přečtení manželských slibů a vyřčení pověstného „ndio“, tedy „ano“ obou novomanželů. Marně jsem však čekala na polibek ženicha a nevěsty, to se tu zkrátka nekoná. Po obřadu proběhlo pár aranžmá na fotografie a poté se čerstvě sezdaný pár vydal se svými nejbližšími na další focení po okolí.

My zůstali v Dongobeshi a připojili se až na odpolední oslavy v domě ženicha.  Nechyběl zde školní sbor, vyhlášený moderátor z Mbulu, dort (tedy spíše buchta s trochou marcipánu) pro novomanžele a jejich rodiče, ani upečená koza. Jeden ze zvyků kmene, ze kterého totiž Deo pochází, spočívá v porcování obětované kozy. 

Co se krájení dortu týče (krájí ho samozřejmě novomanželé společnými silami), tak nečekejte, že dostanete velký kus, po kterém už nebudete moci sníst nic jiného. Dort se krájí na miniaturní kousky a nejprve vloží novopečený manžel malý kousek dortu do úst své manželce, poté se role vymění a následuje vložení kousku dortu do úst rodičů obou novomanželů. Na svatbě byly celkem tři malé dorty, z čehož jeden dostanou rodiče ženicha, druhý rodiče nevěsty a o ten třetí se musí podělit zbytek hostů.

Dalším ze zvyků, se kterým jsme se setkali, je například přinášení věnců na hrob prarodičů, předávání darů, či nekonečné představování a proslovy všech přítomných. My takto byli vyhlášeni za Američany, Nory, Rusy, Němce i Číňany, než moderátor zjistil, že jsme Češi a Slováci (prý ale všichni vypadáme stejně). Na svatbě nechybělo ani jídlo, které bylo nabídnuto i dalším „nezvaným“ sousedům a hostům z celé vesnice a trochu toho tance. Celá svatba končila okolo 18 hodiny, kdy se svatební hosté rozutekli do svých domů.

Denda

Pro zobrazení fotogalerie ze svatby klikněte zde

Video zde.