Denisa Skrbková

E-mail: skrbkova.denisa@centrum.cz

Odjet pomáhat do Afriky bylo jedno z mých vysněných přání již od střední školy. Popravdě jsem ale nepředpokládala, že by se mi kdy splnilo. Sen se však stal skutečností a já jsem již téměř měsíc jen kousek pod rovníkem ve vesničce Dongobesh.

Jmenuji se Denisa a dvacátý šestý rok se mi neúprosně blíží. Ještě 14 dní před odjezdem jsem se učila na státní závěrečné zkoušky Magisterského studia Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci. Zařizování neodkladných úkolů spojených s odjezdem mě často vytrhávalo od učení, že jsem chvílemi pochybovala, zda vůbec dělám správnou věc. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já mohla odjet jako čerstvá inženýrka. Načasování projektu tedy bylo naprosto ideální. Svoji druhou školu zaměřenou na Učitelství odborných předmětů na Pedagogické fakultě TUL jsem však musela přerušit. V Africe mě tudíž, mimo jiné, čeká úkol ve formě dokončení bakalářské práce.

Od mala jsem milovala cestování a v rámci školy využila hned několik programů umožňujících dlouhodobé výjezdy. Strávila jsem tak půl roku v jiho-východním Turecku, rok v Anglii a půl roku v Itálii. Moje stáž ve Španělsku však již nevyšla. Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré a já se tak dostala k projektu INVYT.

Do Dongobeshe jsme dorazili spolu s Ankou a Michalem začátkem července. Po svých zkušenostech jsem si myslela, že už jsem připravená téměř na všechno, avšak místní poměry mě nepřestávají šokovat s každým dalším východem slunce. Život zde plyne jiným způsobem, nikdo se nikam nežene, nebe zde v noci září a úsměvy dětí hřejí na srdci. Upřímné projevy radosti a štěstí jsou však často provázený těžkými osudy lidí, kteří deno-denně bojují o holé přežití. Tanzanie je země kontrastů a je jen na nás, kolik se od ní naučíme, kolik si z ní odneseme a kolik zde zanecháme.